česky english guestbook guestbook

Chladný večerní soumrak se vnořil do ulic Padovy, které už byly tou dobou takřka vylidněné. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se právě poblíž těchto míst mělo zanedlouho odehrát cosi pro lidstvo velmi pozoruhodného a důležitého.

Ticho a klid náhle narušily rychlé kroky osamělého chodce. Asi padesátiletý muž jdoucí středem úzké ulice se ve svém spěchu občas zprudka zastavil a podíval nahoru, vždy do stejného místa. V jeho tváři se zračil nepřítomný výraz. Vypadal, jako by se soustředil na něco, co s pozemským děním nemá mnoho společného. Nakonec zprudka zabočil do vchodu jednoho z domů lemujících ulici a vešel dovnitř.

Prošel spojovací chodbou k zadním dveřím, vedoucím na malý dvorek, který rámovaly zahrady s nízkými stromky. Uprostřed malého prostranství stál dřevěný stolek s olejovou lampou. Záhadný příchozí zapálil knot a pečlivě upravil jeho délku. Potom vynesl z domu židli, jakousi rozdrbanou knihu a podivný přístroj, sestávající ze stojanu, k němuž byla pohyblivě připevněná štíhlá roura. Postavil celé zařízení velice pozorně na stůl s masivní deskou a sklonil se k trubce, kterou zamířil kamsi k jasnému bodu na obloze.

Dlouze cosi nastavoval a drahnou chvíli strnule pozoroval. Najednou se prudce narovnal. Rychle otevřel knihu, jejíž stránky byl pokryty pro běžného smrtelníka záhadnými poznámkami, sestávajícími převážně ze symbolů kolečka a hvězdiček, které se skoro vyrovnaně ježily na jednotlivých řádcích zápisů. U každého takového podivného zápisu byl ještě datum a popis, který by ovšem nezasvěcenému neřekl vůbec nic.

Neznámý nedočkavě nalistoval poslední zápis a podíval se na seskupení symbolů u posledního řádku, který při čtení zleva tvořily tři hvězdičky, pak poněkud větší kolečko a nakonec vpravo jedna hvězdička a zamyšleně na něj zíral. Pak se znovu sklonil ke svému zařízení s dřevěným tubusem, s nímž několikrát chvějící se rukou mírně pohnul. Oko měl bez hnutí těsně přitisknuté ke konci roury. Po nějaké době, když už nehybnost scény začínala připomínat obskurní sousoší, se muž pomalu vzpřímil a tiše pronesl pár slov:

„Ano, nemůže to znamenat nic jiného.“

Spatřil něco, co neviděl ještě nikdo před ním a náhle si uvědomil celou hloubku souvislostí, které měly zásadně otřást nejen jeho dosavadním životem, ale I celým vzdělaným světem. Pocítil silnou touhu se projít a utřídit myšlenky.

Čelními dveřmi vyšel zpátky na ulici a vydal se k Molinské bráně, jejíž počátky se proplétají až ke starému Římu. Když se za ním zavřely vchodové dveře, poslední zbytky večerního světla dopadly na malou mosaznou cedulku se jménem Galileo Galilei...

<< zpět na seznam povídek

Published on  October 10th, 2017

© 2019 - bloumani.cz
get-simple.info