česky english guestbook guestbook

Teplota klesla o další zlomek stupně a vytrvalé chladné podzimní mžení se zvolna měnilo ve sněžení. Brázdy zoraného pole v sobě měly ještě nastřádáno dost denního tepla, aby dopadající sníh tavily do nevzhledné kaše. Lehce depresivní a poměrně jednotvárný podvečerní obraz krajiny, připravující se na zimní klidové období, narušovaly pouze nepochopitelně teple a sytě červenohnědě zbarvené olistěné větve buků, jejichž hladké šedé kmeny tvořily nenápadné milníky mezi koncem pole a začátkem lesa. Tento jediný výrazný a teplý artefakt v jinak šedém a studeném pomalu končícím dni ovšem neměnil nic na skutečnosti, že vítězství nastupující zimy je otázkou několika nejbližších následujících týdnů...

Možná právě přechod mezi pozdním podzimem a zimou je zde na Vysočině obdobím, které v nás nejvíc evokuje touhu cestovat. Sugestivní nabídky cestovních kanceláří na nás vytrvale útočí ze všech stran působivými fotografiemi míst, kde je evidentně podstatně příjemněji a zdánlivě i zajímavěji, než u nás v tuto nevlídnou dobu. Nabízí nám skoro nepřeberné množství míst, kam se můžeme vydat, a hned několik způsobů, jak se tam dostat; ale na tu nejzákladnější otázku si naštěstí vždy musíme najít odpověď sami: Proč vlastně cestujeme?

To je otázka, na níž určitě nemůže být jen jedna odpověď. Pokládám si ji rád, už od dob, kdy jsem začal hltat první verneovky, které ve mně vytrvalou touhu po cestování velmi výrazně budily. Spoustu našich krásných krajin jsem prošel už s mými rodiči a s četbou těchto knih jsem si začal výrazně uvědomovat, že existuje velmi těsná souvislost mezi cestováním a poznáváním, a tedy že touha cestovat v sobě přirozeně zahrnuje i touhu poznávat.

Pak, o něco málo později, jsem došel k závěru, že obojí podnikáme pravděpodobně pro pocit jakéhosi vnitřního naplnění, snad něčeho blízkého eudaimonii.

Nakonec potom může být vlastně úplně jedno, co nového chceme poznat a pro sebe objevit, neboť nejpodstatnější je, že víme, proč se tímto směrem chceme vydat.

*

Záhadná, zamčená a poměrně těžká dřevěná skříňka se u nás doma ocitla zcela nečekaně. Jednoho dne jsem přišel ze školy a ona si klidně hověla na mém stole. S velkým překvapením jsem zaznamenal, že v malém zámku dvířek je klíček. Otočit jím už bylo jen dílem okamžiku. Ozvalo se hlasité cvaknutí a když jsem dvířka otevřel, zaleskl se uvnitř mosazný tubus s gravírovaným nápisem „Ludwig Merker, Wien“.

Přístroje jako mikroskop nebo dalekohled, zvláště pak ty mosazné, byly v mých představách vždy jakousi tajemnou bránou k poznání světů a krajin úplně jiných měřítek, a tak nebylo divu, že jsem zajásal.

Mikroskop docela přesně odpovídal mým představám, které jsem získal z knih. Na první pohled mě zaujala jeho leská revolverová hlava, těžký černý lakovaný stojan a matný otočný stolek s křížovými pohyby. Pod stolkem byl v mosazné objímce kondenzor a zrcátko s dvojí odraznou plochou. V šuplících skřínky byly uschovány tři objektivy v mosazných krabičkách se šroubovacími víčky a čtyři okuláry s různými hodnotami zvětšení. Nakonec jsem ještě objevil jemnou jelenicovou kůži na čištění mikroskopu a pár podložních a krycích sklíček. Všechno bylo jemně cítit olejem, jímž byly ošetřeny mechanické posuvy, a celý přístroj vypadal skoro jako nový, což mě nijak nepřekvapilo. Dědečka jsem dobře znal a věděl jsem, že byl velmi pečlivý.

Mikroskop zkrátka působil tím nejsolidnějším dojmem a já jsem okamžitě věděl, kterým směrem se vydám, přestože v ten podzimní čas bylo venku nevlídné podzimní počasí, které k cestování rozhodně nevybízelo.

Vzdálenost, kterou jsem tehdy při výletu překonal, byla z pohledu klasického pojetí cestování zanedbatelná. Jednalo se o necelé dva kilometry, zpestřené hustým deštěm a později sněžením. Došel jsem po loukách pouze k nepříliš vzdálenému rybníku, do jehož přítoku jsem při špatně odhadnutém doskoku neopomněl spadnout i s celou expediční výbavou, sestávající z prázdné a vymyté lahvičky od nosních kapek a skleněného kapátka. Veden badatelskou intuicí neznámého původu jsem kapátkem nabral pár vzorků ze slizových povlaků na pobřežních kamenech a spěchal zpátky, abych se zahřál. Doma jsem byl přivítán s patřičným nadšením, protože z mých svršků v předsíni odpadávalo nevábně vyhlížející a lehce zavánějící zvlhlé bláto, ale jelikož utrpěly především tepláky nevalné kvality, byl jsem poměrně chápavě vzat na milost.

Popravdě jsem se už nemohl dočkat, až se dostanu k mikroskopu. Uvelebil jsem se u svého studijního stolu, hezky v teple u ústředního topení, zatímco venku se liják znovu změnil v hustou chumelenici. Vše nepotřebné jsem odhrnul do vzdáleného rohu, čímž jsem si pečlivě vyčistil pracovní místo. Byl jsem napjatý jako každý těsně před možností spatřit něco na vlastní oči dosud nepoznaného. Zároveň jsem se v hloubi duše obával, že v lahvičce nenajdu vůbec nic.

Shromáždil jsem všechny zbytky své skomírající trpělivosti. Vzorek, sestávající z bahnité sedliny a vody, jsem pečlivě rozmíchal a jednu kapku toho roztoku jsem kápnul na podložní sklíčko. Preparát jsem opatrně překryl krycím sklíčkem a umístil na otočný stolek mikroskopu. Osvětlovacím zrcátkem jsem do kondenzoru mikroskopu nasměroval světlo ze silné stolní lampy, a když se mi konečně podařilo dobře nastavit osvětlení a zaostřit obraz, výjev v zorném poli mně skoro vyrazil dech.

Pohled do okuláru byl úplně fantastický. Obraz byl neuvěřitelně jasný. V zorném poli mikroskopu – šťastnou náhodou hned napoprvé – defilovaly nádherné jakoby skleněné lodičky, vykreslené skoro prostorově a pomalu se pohybující různými směry. Vůbec jsem nebyl připraven na fakt, že něco tak dokonalého a estetického, byť velmi malého, může být ve světě našich klasických lidských poznávacích měřítek pouze tím po všech stránkách nevábně vyhlížejícím slizem a bahnem.

Vzdálenost, kterou jsem na této výpravě pěšky urazil, byla nepatrná. Zároveň jsem ale tímto výletem poprvé podstatněji pronikl do měřítek, která neozbrojeným okem vůbec nezachytáváme, a pokud vnímáme těsný vztah mezi cestováním a poznáváním, došel jsem tehdy dál, než jsem byl schopný si v prvních chvílích vůbec představit...

<< zpět na seznam povídek

Published on  October 6th, 2017

© 2019 - bloumani.cz
get-simple.info