česky english guestbook guestbook

Web vznikl jako čistá radost z toho, kolik pozoruhodného a krásného se toho všude kolem nás odehrává, a to i při procházkách těmi "nejobyčejnějšími" a nám zdánlivě notoricky známými místy.

Jeho cílem je zachytávat alespoň pár z úchvatných „detailů“, které při našem cestování někdy možná nepostřehneme, protože je neočekáváme. Nevím, jak se mi to daří nebo nedaří. Viděl jsem skutečně dechberoucí představení Slunce, s jehož paprsky si hrála atmosférická optika u nás zcela unikátním způsobem. Upozornil jsem na nádherné světelné úkazy dámu, která okolo mě procházela s mobilem přitisknutým k uchu. Když jsem jí opatrně zaťukal na rameno, jen tak, abych nebyl obviněn ze sexuálního harašení, podívala se sice na pár vteřin směrem, jímž jsem ukazoval, ale žádný její zájem jsem neprobudil. Hned se ponořila zpátky do hovoru. Možná šlo jen o nevhodné načasování, ale styděl jsem se, že jsem ji rušil. Uvědomil jsem si, jak subjektivní jsou představy každého z nás o tom, co je a co není hodno naší zvědavosti a údivu nebo až úžasu.

Až teď mi naplno dochází, jak velkou z počátečních inspirací mi byla poutavá verneovka Tajuplný ostrov. Kvůli této knize jsem kdysi horlivě žmoulal starý rtuťový teploměr, abych z něj vyloudil údaj falešně svědčící o mé zvýšené teplotě, a já nemusel do školy. Chtěl jsem si doma číst. Knihu jsem zhltnul jedním dechem. Zopakoval jsem si většinu postupů inženýra Cyruse Smitha, a i když některé chemické pokusy skončily v rozporu s očekáváním, škody nebyly veliké a já byl nadšen. Kniha mně ale hlavně pomohla uvědomit si, kolik pozoruhodného, obdivuhodného a fascinujícího se v krajinách, jimiž procházíme, odehrává, když se kolem sebe důkladněji rozhlížíme, ať už jsme na Vernovou fantazií a přírodním bohatstvím obdařeném ostrově v Tichém oceánu, nebo někde kousek za rohem od našeho domova.

Možná je to trochu dětinská představa. Pochází z doby, kdy mi bylo třináct let. Poměrně nedávno jsem si ale potvrdil, že se v mém smýšlení v tomhle ohledu od té doby nic zásadního nezměnilo. Když jsem se o mnoho let poději spolu se svou rodinou díval do vířícího Krimmelského vodopádu, zdálo se mi to podobně zajímavé a fascinující, jako sledovat množství vznikajících a zanikajících malých vírů v tůňce pod vodopádem Doubravy. Ten pocit silné podobnosti má určitě něco společného s turbulencí, jejímiž úžasnými přírodními projevy byli posedlí už antičtí vědci a která dodnes skrývá ještě mnoho neobjasněného, a také s chaosem, fraktály…

Další nečekané rozšíření rozlohy zajímavých míst se odehrálo v době, kdy jsem navštěvoval gymnázium. Tehdy se u nás doma objevil nádherný mosazný mikroskop, který dědeček pečlivě schoval, když znárodňovali jeho lékárnu. Pohlédl jsem skrz něj do kapky vody z blízkého rybníka. Měl jsem štěstí, přes mírnou nehodu v podobě nezamýšleného koupání se v pozdně podzimních vodách se mi náběr vzorku opravdu povedl a tím se mi otevřely dveře do mikroskopických krajin, které mě svou krásou ohromily. Nechtěná koupel a následná cesta domů mi přivodily mírně zvýšenou teplotu, a tak jsem ani nemusel znovu potupně třít bančičku teploměru. Následující tři dny dovolené ze školy jsem strávil přilepený k okuláru mikroskopu a s knihou Sinice a řasy, kterou jsem dostal od jednoho mého staršího přítele.

Ten mi později věnoval i dva objektivy k astronomickým dalekohledům, zrcadlový a čočkový. Dalekohledy, které jsem z nich tenkrát sestrojil, byly poměrně výkonné a já jsem opět vstoupil do dalšího fascinujícího světa, tentokrát pro změnu těžko představitelných obrovských měřítek. Tak daleko jsem ještě nikdy nebyl. Refraktor funguje dodnes. Schovávám si ho pro občasné srovnání s už podstatně lepšími přístroji, ale reflektor byl nelítostně rozebrán a jeho dřevěná laťková kostra ještě dlouho výborně sloužila jako neforemný stojan na sušení lyžařských ponožek, rukavic a čepic.

Táta rád lyžoval a zřejmě se na mě otiskl i krátký pobyt na palubě lodi Fram. Byl jsem tehdy ještě hodně malý, ale mám dojem, že si dodnes pamatuji zvláštní vůni jejího konzervačního nátěru. Možná i kvůli příběhu Framu se mi tolik líbí zimní krajina, s lyžováním těsně spojená.  Mám rád kopce a kopečky, a to hned z několika důvodů. Člověk se při cestě na jejich vrcholky příjemně unaví. Zjistil jsem, že se mi při podobných výšlapech dobře přemýšlí. Zejména povznášející pak je návštěva vrcholků kopců a hor v době panujících teplotních inverzí. Ze zakaleného prostředí, uzavřeného inverzní pokličkou, vystoupáme do přívětivě čistého prostředí dalekých rozhledů, kde k sobě kopce najednou mají nečekaně blízko. Svým pohledem překleneme krajiny, rozprostírající se mezi nimi a více než kdy jindy cítíme jejich ladnou pestrost. Vídáme zde nejkrásnější představení atmosférické optiky. Dlouhé objevování jejich fyzikálních principů bylo samo o sobě úžasným dobrodružstvím. Nad námi bývá čistá obloha. Za bezměsíčných nocí pak spatříme i neuvěřitelně vzdálené vesmírné krajiny, jejichž fyzická návštěva je zcela mimo dosah lidských možností.

Všechna měřítka, která jsem takto prošel, se mi propojila v době, kdy jsem byl na vojně. Táta mně poslal Mandelbrotovu knihu o fraktálech a články o chaosu, jež ho zajímaly z medicínského hlediska. Měl jsem tam ještě skoro celý rok času, abych se tímto oborem nechal okouzlit. Po návratu z vojny se mně na starém elektronkovém televizoru, připojenému jako monitor k dnes už historickému malému osmibitovému počítači Commodore, podařilo zobrazit nejprve graf bifurkace a pak i Kochovy fraktály, připomínající svou symetrií křehké šesticípé sněhové krystaly.

Pak mě napadla poměrně jednoduchá otázka: Proč se na základní a střední škole seznamujeme s geometrií, popisující pouze hladké struktury, když naprostá většina reálného světa kolem nás je mnohem složitější, hlubší a daleko půvabnější? A proč, když je v této složitosti mnohdy ukryt řád, který se dá matematicky velmi jednoduše a elegantně popsat, jsme v tomhle ohledu stále tak konzervativní?

Zdá se mi, že právě takto spolu všechno, co často potkáváme při našich putováních, úzce souvisí. Cílem tohoto webu je zachytit pár „detailů“, které při našem cestování možná nepostřehneme, protože jsme zaujati „velkými cíly“. Jakmile ale zapomeneme na známé ideální a hladké geometrické útvary a ponoříme se v mysli do hloubky byť i jednoduchého fraktálu, mnohem lépe znázorňujícího krajinnou mazaiku kolem nás, nemůže nás nenapadnout téměř kacířská úvaha: Pokud jde o naše uspokojení z poznávání, žádný zvláštní rozdíl mezi reálnou velikostí cestovatelských cílů mnohdy není. Stačí se jen malinko nadechnout a umět se divit, když přecházíme mezi jednotlivými měřítky…!

Published on  July 17th, 2019

© 2019 - bloumani.cz
get-simple.info