česky english guestbook guestbook

„Tady by taky mohly být,“ pronesla jen tak mimochodem moje žena.

Leželi jsme v hřejivém pozdním slunci na pláži Sykovce a mně v první chvíli vůbec nedošlo, co má Zorka na mysli.

„Co by tady mohlo být?“

„No přece hvězdulky!“

„Jo tak… to těžko… a proč myslíš?“

„Nevím přesně, ale ten břeh mně přijde hodně podobný místům, která jsi mi popisoval a kde jsme spolu i byli.“

Nijak nadějné se mně to nezdálo, ale červíček pochybností začal pomalu vrtat.

„Nemáš nějakou lahvičku?“

Kupodivu nic podobného jsem tenkrát s sebou neměl. Přesto jsem se vydal prozkoumat pobřežní pásmo rybníka, tentokrát s jasným úmyslem pokusit se najít nějakou pro výskyt hvězdulek charakteristickou rostlinu. Po krátkém zkoumání mně Zorčin nápad už najednou vůbec nepřipadal beznadějný a ústředním problémem se stala chybějící nádobka pro odběr vzorku vody.

„Před restaurací jsem viděl skoro plný odpadkový koš a v něm bylo plno vhodných…“ nestačil jsem doříct.

„To ať tě ani nenapadne!“

Samozřejmě mě to hned napadlo a po chvíli taktického mlžení jsem z koše vytěžil malou petku, pochopitelně se slibem, že ji hned důkladně vypláchnu. Což jsem učinil vzápětí, jakmile jsem se šel vykoupat. Hned poté jsem z pobřežního mokřadu velmi pečlivě nabral asi čtvrtlitr vody.

Nadšení výzkumníka u mě dosáhlo po návratu domů maxima, a tak dalo Zorce velkou práci oddálit obsazení kuchyňského stolu mikroskopem ještě před večeří. Nakonec jsem coby osoba moudrá ustoupil ještě o něco moudřejším argumentům, že je lepší prvně se v klidu najíst, jelikož pak mě už dlouhou dobu od mikroskopu nikdo nedostane. Neochotně, ale přesto docela tiše jsem musel uznat, že na tom něco pravdy bude.

Chvíle strávené přípravou k mikroskopování – kdy si dokážu úspěšně namluvit, že všechny podstatnější úkoly jsou hotovy – mám rád. Je to jakési předznamenání ke vstupu do světa úplně jiných měřítek, který zůstává naprosté většině z nás neviditelný. Přitom se tam skrývá tolik tajemného a krásného…

Rozmíchal jsem pečlivě směsný vzorek ze Sykovce a nedočkavě jsem kápnul na podložní sklíčko jednu kapku roztoku. Opatrně jsem preparát překryl krycím sklíčkem. Pak jsem se pohodlně uvelebil v židli, a když jsem zaostřil obraz s nejmenším zvětšením, bylo jasné, že tentokrát mám zásluhou Zorčiny serendipity štěstí na hned na první „ránu“.

Provokativně skoro ve středu zorného pole se skvěla nádherně dokonale souměrná hvězdulka Micrasterias rotata, jakoby se mně lehce vysmívala – tak dlouho jsi mě hledal a já si plavu u břehu v rybníku skoro za rohem!

<< zpět na seznam povídek

Published on  October 6th, 2017

© 2019 - bloumani.cz
get-simple.info