česky english guestbook guestbook

Bloumání krajinou s mokřady je nádhernou relaxací v tom nejtišším prostředí. Kamarádíme-li navíc s mikroskopem, máme vstupenku k netušeným zážitkům! 

 
Obsah stránky:
  1. První kroky v mikroskopování
  2. Průnik do mikroskopického světa
  3. Galerie mých fotografií krásivek, pořízených amatérskou technikou

 

První kroky v mikroskopování

K mikroskopům a dalekohledům mám odjakživa velmi pozitivní vztah. Projevuje se mimo jiné i tím, že přístroje tohoto typu hromadím, čímž je moje pořádkumilovná žena občas velmi nadšena. Jde o levně pořízené starší vysloužilé přístroje, které, uznávám, žádným módním doplňkem bytu nejsou. Na svoji obhajobu ovšem musím uvést, že všechny používám a dokonce občas jemně přinutím i Zorku a Evu, aby se jimi na něco pěkného a zajímavého podívaly. Zde je někdy v mých záměrech slabina, neboť ne vše, co já považuji za zajímavé, vidí stejně i ony. A tak mám relativně velmi přísné měřítko přitažlivosti toho, co pozoruji. Často se ale ve svých názorech shodneme, a pak mě vždy potěší, že takto můžeme svoje dojmy i z mikroskopických světů sdílet.

Dnes jsou velmi dobré školní mikroskopy běžně dostupné každému. Mnoho lidí vedených zvědavostí si v prvním nadšení mikroskop pořídí, nejlépe pro své ratolesti, ale po nějaké době pak tento přístroj, který člověka posunul o tolik vpřed při cestě za poznáním, skončí zcela zapomenut v koutě hluboké skříně. Důvod je, domnívám se, jasný: nedovedeme si představit, co a kde všude při našem cestování nám může odkrýt!

Když si mikroskop pořizujeme, měli bychom dbát na to, aby byl kompaktní a přenosný. Nejlepší mikroskop je ale vždycky ten, který budete skutečně používat!

Výborné, byť nepříliš snadno přenosné, jsou binokulární laboratorní mikroskopy s dobrou optikou, která je na těchto přístrojích většinou nejdražší. Velmi slušně a lákavě vybavené mikroskopy se dají za příznivou cenu pořídit i na různých burzách a v bazarech, ale nese to s sebou poměrně velká rizika. Vyčištění, seřízení a případná oprava mikroskopu v autorizované optické dílně není levnou záležitostí. Proto se vždy pečlivě podívejte skrz všechny objektivy z jejich vnitřní strany proti obloze, musí být čisté! Stejně tak okuláry a kondenzor! Mikroskopy obsahují hned několik tmelených optických členů, které jsou obvzlášť choulostivé; trpí delaminací, rozlepováním. Pokud jsou takové přístroje dlouhodobě nevhodně skladovány, napadají je i plísně, které jsou při průhledu optikou vidět. Dalším zdrojem problémů můžou být mechanické části mikroskopu, proto vyzkoušejte všechny jeho posuny; musí fungovat hladce a bez vůlí.

Dobrou zprávou ovšem je, že těžký laboratorní mikroskop nepotřebujeme. Kvalitní školní mikroskop s maximálním zvětšením 400x nám poslouží velmi dobře a navíc daleko pohotověji.

Několik základních termínů týkajích se funkce mikroskopu, jejichž znalost vaše pozorování může dovést k ještě uspokojivějším výsledkům:

  • Základní funkcí mikroskopu kupodivu není zvětšit pozorovaný předmět, ale zvýšit rozlišitelnost jeho detailů. Zvýšení rozlišení je ovšem následně skutečně využito ke zvětšení předmětu. Větší zvětšení nemusí vždycky znamenat lepší zobrazení pozorovaného předmětu! To velmi závisí i na způsobu osvětlení a zvolené kombinaci okuláru a objektivu. U školních mikroskopů je to jednodušší v tom, že velmi silné okuláry přinášející „prázdná zvětšení“ ve své výbavě nemají.
  • Standardní školní mikroskop mívá v revolverové hlavici tři objektivy se zvětšeními 4x, 10x a 40x. Okulár mívá zvětšení 10x.
  • Celkové výsledné zvětšení mikroskopu vypočítáme jednoduchým vynásobením zvětšení objektivu a okuláru.
  • Standardní školní mikroskop pak disponuje třemi pro nás velmi vhodnými celkovými zvětšeními: Přehledové (40x), malé (100x) a velké zvětšení (400x).
  • Celkové zvětšení mikroskopu je úzce svázáno s velikostí jeho zorného pole, čímž se myslí osvětlená kruhová plocha, kterou vidíme, když se podíváme mikroskopem se zapnutým osvětlením.

 

Když zvyšujeme zvětšení:

  • Zorné pole: zmenšuje se.
  • Intenzita osvětlení zorného pole: klesá.
  • Hloubka ostrosti: klesá.
  • Pracovní vzdálenost čela objektivu od preparátu: klesá.

 

V dalším už jen stručně shrnu několik zásad, které bychom si měli přečíst; budeme-li je mít zažité, naše vizuální vjemy mikroskopických světů nám můžou velmi zpříjemnit:

  • Vždycky začínejte s nastaveným přehledovým zvětšením.
  • Nastavte si pečlivě osvětlení mikroskopu.
  • Pro zaostření použijte nejprve točítko hrubého ostření. Zároveň sledujte, jestli se objektiv příliš nepřibližil k preparátu; pokud je mezera mezi přední čočkou a krycím sklíčkem menší než pár milimetrů, děláte něco špatně, nebo na sklíčku v pozorovaném místě nic není. Pohybujte podložním sklíčkem tak dlouho, dokud na něm něco nenajdete.
  • Pečlivě přesuňte sledovanou část do středu zorného pole. Pak teprve přepněte na malé zvětšení.
  • Zaostřete nejprve točítkem hrubého ostření a pak doostřete točítkem jemného ostření.
  • Točítky pohybů křížového stolku, nebo, pokud je mikroskop nemá, přímo jemným pohybem podložního sklíčka znovu pečlivě vycentrujte obraz.
  • Jestliže jste použili krycí sklíčko a potřebujete sledovaný vzorek ještě dále zvětšit, přepněte na velké zvětšení.
  • Tentokrát pro ostření použijte raději pouze točítko jemného ostření. Přední čočka objektivu už bude velmi blízko preparátu, proto je nanejvýš vhodné použít i krycí sklíčko. Některé mikroskopy nemají mechanický doraz ostření, proto zaostřujte opatrně a neustále kontrolujte, jestli se objektiv mikroskopu krycího sklíčka nedotýká!
  • Znovu dolaďte nastavení osvětlovacího systému, hlavně kondenzoru. Správné nastavení osvětlení může ještě dále podstatně zvýšit rozlišení a kontrast!

 

Dnešní dobrý školní mikroskop je velmi dokonalý přístroj. Svými optickými parametry, hlavně rozlišením a kompenzacemi různých zkreslení, projevujícími se výrazně v čistotě obrazu, převyšuje někdejší laboratorní přístroje, jimiž bylo uskutečněno neuvěřitelné množství významných objevů.

Doporučuji si s mikroskopem opravdu pečlivě pohrát, v duchu uvedených nabízených základních tipů pro práci s ním. Nejlepší je si vše v klidu pohodlně vyzkoušet, abyste se nemuseli při mikroskopických procházkách příliš soustředit na jejich technickou stránku – a mohli si je naopak patřičně vychutnat!

Když jsem se poprvé chystal fotografovat pomocí mikroskopu, vše jsem nastavoval tak dlouho a precizně, až se mně má pečlivost dokonale vymstila. Na sklíčku jsem měl krásný vzorek, který nebylo snadné nalézt. Teprve po drahné době jsem si konečně dokonale připravil závěr – a když jsem se chystal stisknout spoušť fotoaparátu, přepálila se přesně v téže vteřině halogenová osvětlovací žárovka.

Nic se nemá příliš přehánět...

Průnik do mikroskopického světa

Poslední stránky pojednávaly hlavně o zvětšení a rozlišení mikroskopu a o tom, jak s ním správně pracovat, aby vám výsledky vašich výprav do mikroskopických světů přinášely radost. A tak už je nejvyšší čas vydat se na výlet tímto směrem. Řekněme si hned, že existuje nepřeberné množství zajímavých mikroorganizmů, které při svých výpravách zahlédnete. Mnohé z nich jsou nádherné. Jedny z nejhezčích a současně i nejběžnějších jsou rozsivky. My se ale zaměříme přímo na mikroskopické drahokamy – na jednobuněčné zelené řasy rodu Micrasterias, jejichž název je odvozen z řečtiny a zcela symbolicky znamená – malé hvězdičky! Čeští algologové pak vytvořili velmi poeticky znějící slovo „hvězdulka“. Některé z největších zástupců rodu Micrasterias jsou dokonce vidět i prostým okem, mají totiž rozměr až 400 µm, tedy 0,4 mm. Rozhodně je snadno identifikujeme pomocí silné lupy. Neuvidíme ovšem žádné podrobnosti a navíc jiní jejich zástupci – nebo spíš zástupkyně? – jsou podstatně menší. Shodou okolností se ale obecně jedná přesně o takové velikosti, které jsou přímo ideální pro to být s mnohými podrobnostmi studovány i běžným kvalitním školním mikroskopem!

Pravděpodobně jste si položili otázku podobnou té, vznesené v kapitolách o putování vesmírem. Proč právě rod Micrasterias? Co jsou? & Proč je pozorovat?

Protože jsou skutečně působivě velmi krásné. Je až neuvěřitelné, kolik esteticky dokonalých symetrií může jedna jediná buňka vykazovat! Navíc nalézání zástupců Micrasterias je skutečnou výzvou, neboť jsou i poměrně vzácné. Jako první je popsal švédský botanik Agardh už před téměř dvěma stoletími – a od té doby zaslouženě přitahují pozornost.

Další zvláštností, jíž je rod Micrasterias obdařen, je jeho blízká příbuznost k cévnatým rostlinám; patří do stejného oddělení Streptophyta. To je opravdu pozoruhodné, když si uvědomíme, že jsou jednobuněční!

Zástupci rodu Micrasterias jsou indikátorem ekologicky stabilních lokalit; vyskytují se v kyselých neznečištěných vodách, hlavně v rašelinných tůních a v mokřadech; také v pobřežních pásmech na živiny chudších rybníků a vzácně i v efemerních tůňkách, tedy v „občas skoro vysychajících loužích“.

Buňky Micrasterias, dosahující rozměrů běžně kolem 100 a výjimečně až 400 µm, jsou symetricky rozděleny na dvě půlbuňky, odborně nazývané semicely. Ty jsou spojeny zúženým plazmatickým můstkem, v němž je jádro. Buněčný povrch bývá často velmi různorodý a ornamentální; mohou ho pokrývat nejrůznější výrůstky, prohlubeniny nebo dokonce trny. Celá buňka je pak chráněna slizovým obalem, který je v normálním osvětlení mikroskopu takřka neviditelný.

Možná se vám někdy poštěstí vidět zástupce Micraterias při nepohlavním rozmnožování. Pak se dívejte až do konce; nemusíte mít obavy, nepůjde o žádný voyeurismus. Způsob, jakým se buňky duplikují, je úžasný a budí dojem nesmrtelnosti. A budete mít lehce vtíravý pocit, že jste se ocitli přímo v Matrixu!

Doufám, že vás tyto některé velmi pozoruhodné vlastnosti zástupců Micrasterias patřičně zaujaly. Zbývá tedy otázka – jak a kde je najít?

Budiž řečeno hned, není to vůbec jednoduché. Ale coby cestovatelé bychom měli mít podobné výzvy rádi!

Často používanou a účinnou technikou lovu Micrasterias je lehké „ždímání“ ponořených částí rostlin, nejlépe bublinatek nebo oslizlého rašeliníku. Čím více slizu, tím lépe. Nemusíte mít obavy – jedná se ve své podstatě o velmi čistý materiál. Po odběru pak rostlinu pochopitelně vrátíme do jejího původního prostředí! Bublinatku si nezapomeneme dobře prohlédnout; její pasti jsou jednou z nejvíce sofistikovaných struktur vyskytujících se v celé obrovské říši rostlin!

Další výbornou a navíc jednoduchou metodou, používanou zvláště ve velmi mělkých tůních nebo loužích, je lehké vtlačení uzávěru láhve do dna tak, aby do něj vtekla těsně nad dnem se vyskytující vrstvička materiálu, nasyceného vodou. Dobře nám poslouží i injekční stříkačka.

Vzorky si můžeme prohlédnout hned na místě. Použijeme buď velmi silnou lupu, nebo lépe malý přenosný mikroskop. Nebo se smíříme s případným neúspěchem a začneme je nedočkavě zkoumat až doma. Znovu ale zdůrazňuji, že nalézt tyto vzácné rostlinky je docela náročné!

K tomu, abychom se mohli obdivovat těmto mikroskopickým klenotům, už nic dalšího nepotřebujeme. Vždy je dobré mít na mysli, že věda není naším nepřítelem. Pak si dovolím bez úprav přeložit jedny z prvních popisů Micrasterias, jejichž autorem je anglický lékař a botanik John Ralfs. Pozoruhodné je, že kniha, z níž čerpám, vyšla už v roce 1848 – a je stále velmi aktuální, i kvůli kráse a jedinečné přesnosti barevných ilustrací!
Popisy jsou uvedeny hlavně pro představu, jak se při nich postupuje; při výpravách můžete použít jako fotografický klíč fotky v galerii.

M. rotata (Grev.); buňka okrouhlá, hladká; půlbuňky pětilaločnaté; laloky rozdvojené, konečná rozdělení dvouzubá. M. rotata je velmi podobná M. denticulata, ale odlišuje se zubatými konci konečných rozdělení. Koncový lalok obvykle lehce přesahuje obrys buňky. Micrasterias rotata je jedním z nejběžnějších zástupců rodu Micrasterias v oblasti Českomoravské vysočiny. 280 µm x 245 µm

M. denticulata (Bréb.); buňka okrouhlá, hladká; půlbuňky pětilaločnaté; laloky rozdvojené; konečná rozdělení zarovnaná a vykrojená se zaoblenými rohy. Buňka je velká a okrouhlá; každá půlbuňka je pětilaločnatá. Koncový lalok je nejužší, je jednoduše vykrojený a často se jeví více naběhlý. Postranní laloky jsou rozdvojené, jejich konečné dělení zarovnané a vykrojené. Laloky a rozdělení jsou podobně klínovité, přiblížené a jakoby ze středu vycházející. Zarovnané, až jakoby okousané1 konce jednotlivých rozdělení odlišují tento druh od M. rotata. 225 µm x 180 µm

M. thomasiana var. notata a M. rotata jsou si velmi podobné. Zde nabízím hádanku ve stylu „Najdi rozdíly v obrázcích“. Najdete tedy nějakou zřetelnou odlišnost na příslušných fotografiích v příloze?

Nesoustřeďte se na detalily v jednotlivých elementech buňky. Vnímejte celkový dojem. Měli byste najít jednu na první pohled skrytou symetrii v buňce M. thomasiana, která buňce M. rotata chybí. Kupodivu, tento rozdíl, který je evidentní1, není příliš dobře znám.

M. truncata (Corda); buňka okrouhlá, půlbuňky s pěti mělkými laloky, z nichž koncový je velmi široký, zarovnaný, postranní jsou vykrojeně zubaté. Buňka je malá a kruhová, půlbuňky jsou pětilaločnaté a oddělující mezery mělké, zvláště ty mezi postranním a středním lalokem. Rohy koncového laloku, který je široce klínovitý a zarovnaný, jsou dvouzubé a postranní laloky vykrojeně zubaté. 105 µm x 100 µm

M. americana (Ehr.); buňka rohatá s eliptickým obrysem; půlbuňky třílaločné, koncový lalok s dvojklanými rohy, postranní laloky široké, okraj konkávně vykrojeně zubatý. Buňky M. americana a M. crux-melitensis jsou stejně velké. Půlbuňky jsou třílaločné; koncový lalok je široký, klínovitý a poněkud přečnívající, má široký mělký zářez a na každém rohu je rozdvojení; dělení jsou úzká, každé je zakončené dvěma nebo třemi nepatrnými zoubky. Postranní laloky jsou široké a klínovité, jejich okraj je konkávní, symetricky vykrojený a zubatý. M. americana se od M. crux-melitensis liší rozdvojenými rohy koncových laloků a v konkávních a zoubkovaných krajích a stejně tak méně výrazném dělení koncových laloků. Koncový lalok M. americana je obtížné zaostřit, neboť je výrazněji prostorově uspořádaný. 125 µm x 100 µm

M. crux-melitensis (Ehr.); buňka kulatě eliptická; půlbuňky nevýrazně pětilaločnaté; laloky postupně rozdvojené, dělení krátká, solidní, na konci dvouzubá. Buňky M. crux-melitensis a M. americana jsou přibližně stejně velké. Koncové laloky M. crux‑melitensis jdou snadno zaostřit, jsou uspořádané v jedné rovině.

M. papillifera (Bréb.); buňka okrouhlá, s okrajovými žlázky připomínajícími zoubky; půlbuňky pětilaločnaté; laloky rozdvojené; hlavní záhyby lemované řadou nepatrných granulí. Buňka je menší než u druhu M. rotata; půlbuňky jsou pětilaločnaté; koncový lalok je přibližně tak velký jako ty ostatní a je vykrojený, jeho rohy jsou zubaté. Příčné laloky jsou obvykle stejné a rozdvojené, zářezy poněkud mělké; konečná rozdělení jsou zakončená dvěmi nebo třemi žlázky připomínajícími zoubky. 120µm x 115µm

Právě tato krásná mikroskopická rostlinka moje cestování s mikroskopem za krásivkami a za rodem Micrasterias zahájila. Kdysi jsem dostal zajímavou knihu, pojednávající o řasách. V množství precizně propracovaných kreseb mě zaujala na první pohled. Než jsem ji poprvé uviděl na vlastní oči v celé její kráse, často jsem zastával názor, že všechno by mělo být tak jednoduché, jak jen je to možné, ale ne jednodušší. I když není známo, kdo první a hlavně proč tuto myšlenku pronesl, líbila se mi. Pozorování, v jehož průběhu se mi podařilo spatřit všechny fáze dělení této podivuhodné mikroskopické hvězdičky, vyústilo v jednoduchou otázku: Dá se vůbec obecně charakterizovat jednoduchost?

Published on  July 17th, 2019

© 2019 - bloumani.cz
get-simple.info